Druhy podlah


V následujícím článku se budeme věnovat některým druhům podlah. Další typy a postupy ohledně stavby podlah se dozvíte v knihách, které jsme vydali, především v kompletním průvodci stavbou domu .

Kompletní postup při stavbě domu najdete zde

Funkce podlahy

Mezi užitné funkce podlahové krytiny řadíme odolnost proti otěru, vlhkosti, teplotním výkyvům a dostatečnou životnost. Správná podlaha by měla plnit také funkci estetickou, která svým působením pozitivně ovlivní domácí prostředí. Podlaha by měla být součástí komplexního řešení interiéru domu, které počítá s celkovým harmonickým spolupůsobením použitých materiálů. Je vhodné při volbě materiálů postupovat v kooperaci s architektem, nebo interiérovým designérem. Je dobré si uvědomit, že v interiéru budoucího domu budeme trávit velkou, ne-li většinovou část svého života, a tak je na místě toto prostředí vytvořit s nadstandardní péčí.

Zajímáte-li se o různé druhy skladeb podlah, pokračujte ZDE. V následujících odstavcích se dočtete hlavní výhody a nevýhody různých typů podlah. Budete si tak moci vytvořit vlastní názor, který Vám volbu vhodného řešení usnadní.

Dřevěné podlahy

Mezi nejstarší typy podlah patří podlahy dřevěné. Ještě před nimi se dá hovořit o různých typech hliněných a tradičních kamenných podlah, ale to již zabředáváme opravdu do vzdálené minulosti. Dřevěné podlahy se v případě občasné údržby vyznačují především dlouhou životností. Pakliže je objekt stále obydlený, a tudíž do něj nezatéká, kvalitní dřevěná podlaha vydrží v řádech sta let. Jejím jediným limitem je to, že se zpravidla na nejexponovanějších místech za mnoho generací prodře. To se obvykle řešilo výměnou jednotlivých prvků, které se na hranách ohoblovaly tak, aby navazovaly plynule na své okolí. Pakliže byla dřevěná podlaha nahrazena například vlysy nebo parketami, bylo to spíše z estetických důvodů, než z důvodů praktických.

Obrovská výhoda masivní dřevěné podlahy je ta, že při jejím mechanickém poškození jí jednoduše přebrousíme a docílíme tak za minimální náklady naprosto nově působícího vzhledu. Na trhu lze narazit na mnoho typů tvrdých exotických dřevin, jejichž výhodou je velká odolnost vůči povětrnostním vlivům. Používají se tak na terasy, pochozí střechy a jiné venkovní povrchy. Je třeba si však uvědomit, že jejich používání nese velice neblahou stopu v zemích nám velice vzdálených. Jde především o stopu ekologickou a humánní. Exotické dřeviny pochází z deštných pralesů Amazonie a rovníkové Afriky a jejich těžbu řídí novodobí otrokáři.

Mezi základní typy dřevěných podlah patří parkety, vlysy, masivní prkna, nebo lepený masiv. Dřevěné prvky se spojují k sobě pomocí pera a drážky, nebo polodrážky. Prkna se přibíjí k příčným polštářům, které jsou tvořeny dřevěnými hranoly, nebo fošnami. Parkety a vlysy se dříve také přibíjely , avšak v dnešní době se jednotlivé dřevěné prvky spíše lepí. V případě, že je podlaha plošně přilepená k podkladu, je značně zkomplikovaná výměna třeba jen jediného prvku. U podlah volně položených tento problém nenastává a jednotlivé prvky podlahy lze bez problémů vyjmout.

podlahy svépomocí

Prkenná a palubová podlaha. Obyčejná prkenná podlaha je tvořena různě širokými prkny kladenými na sraz do připraveného polštářového lože. Používaly se různé šíře prken od 12cm do 25cm. Tloušťka se pohybovala kolem jednoho palce tj. 2,4 až 3,0 cm. Prkna se kladou a postupně přitlačená k sobě se přibíjí zapuštěnými hřeby k polštáři. Polštáře jsou od sebe zpravidla vzdálené cca 1m. Polštáře se kladly tak, aby se prkna při užitném zatížení neprohýbala. Přesná vzdálenost polštářů bývá přímo úměrná tloušťce použitých podlahových prken. Finální podlaha se povrchově impregnovala různými ochrannými nátěry.

Řemenová podlaha. Tuto podlahu tvoří řemenové vlysy dlouhé až 3 m a poměrně úzké- do 8 cm. Jsou spojovány na pero a drážku a ukládají se na dřevěné polštáře, které jsou vzdáleny kolem 0,5 m.

podlahy svépomocí

Vlysy. Vlysová podlaha je tvořena souvislou plochou prken, na které se přibíjejí jednotlivé vlysy. Tato prkna jsou uložena na polštářích stejně jako klasická prkenná podlaha. Jednotlivé vlysy dlouhé cca 30- 60 cm jsou v místech drážky přibíjeny hřeby, nebo lepeny. Typickým motivem je rybinový vzor, kdy se vlysy pokládají v úhlu 45° ke stěně. Vlysy se vyrábí z dubu, buku, borovice a jiných odolných dřev. Finální podlaha se přebrousí a opatří povrchovou úpravou- lakem, nebo voskem.

Špalíková podlaha. Špalíková podlaha je složena z nařezanýc špalíků čtvercového nebo kruhového průřezu. Jednotlivé špalíky jsou odkorněné a kladou se do pískového lože. Spáry se zasypou pískem, nebo zalijí dehtem. Tato podlaha se používá především v průjezdech domů, na dvorech a v místech se zvýšeným provozem a v podlahách nad terénem, kde se očekává vyšší míra vlhkosti a biotických škůdců.

Ostatní podlahy

Laminátové podlahy
Laminátové podlahy jsou v dnešní době hojně používaným materiálem. Jedná se o několikavrstvý materiál, který se skládá z hlavní nosné vrstvy a z povrchové pohledové vrstvy. V zásadě jde o napodobeninu tradičních materiálů, jako jsou různé typy dřevěných a keramických dlažeb a to včetně imitace nejrůznějších nerovností podlahy. Klady těchto podlah, lze-li tedy o nějakých kladech vůbec hovořit, je možná cena, tvrdost a odolnost. Také se uvádí, že jsou vhodné pro podlahové vytápění, avšak nevím, z jakého důvodu by měly být jiné typy podlah pro podlahové vytápění nevhodné. Největším problémem u těchto podlah je to, že když jsou poškozeny, tak že se rýha prodře až na další nepohledovou vrstvu a podlahu není prakticky možné vrátit do původního stavu. Musí se pak celý poškozený prvek nahradit jiným. To u podlah, které se běžně periodicky obrušují, není nutné.
Koberce
Celoplošný koberec je variantou, která je vhodná především v obytných místnostech, jako jsou ložnice, nebo část obývacího pokoje. Jedná se o materiál, který je velice cenově dostupný, a tak se používá tam, kde je nutné rozpočet omezit. Jedná se o ekonomicky dostupné řešení, které si na rozdíl od imitací laminátových podlah na nic nemusí hrát a svou materiálovou podstatu poctivě přiznává. Také pokládka celoplošného koberce je poměrně snadná, stačí nám k ní pouze ostrý instalatérský nůž a připravený podkladní povrch.
PVC, lino
Dalším moderním materiálem je nám dobře známé linoleum. Vzhledem k jeho všudypřítomnosti v dobách minulého režimu je u nás jeho oblíbenost těžce poznamenána minulostí. Faktem však zůstává, že se jedná o přírodní materiál z namletého korku, lněného oleje a různých pryskyřic. Je velice odolný a při volbě vkusné pohledové varianty je ideálním designovým povrchem do obytných místností. Lino se lepí speciálními lepidly. Výrobci dodávají všemožné doplňky, pomocí nichž lze elegantně řešit různé detaily, jako jsou rohy stěn, nebo stupně schodišť.
Teraco
Teracová mazanina se vyrábí tak, že se na podklad (strop nebo betonovou mazaninu) nejdříve položí izolace proti zemní vlhkosti, na ni se rozprostře vrstva betonové mazaniny a na ni jednovrstvá teracová mazanina z cementové malty a různobarevných mramorových drtí popř. zemitých barviv. Po zatvrdnutí se povrch vybrousí, vytmelí cementem a znovu přebrousí, aby byl hladký. Potom se umyje a vyschlý se napustí lněným olejem. Tuto úpravu podlahy musí provádět odborník.

Betonová mazanina je vrstva udusaného betonu, který může mít povrch zatřený dřevěným válečkem, anebo s cementovým potěrem, který se nanáší na zavlhlý beton a uhladí železným, nebo dřevěným hladítkem. Podklad pod mazaninou se urovná, a pokud je ze zeminy, řádně se upěchuje. Beton se mísí v poměru 1:6 až 1:8 a cementový potěr ve vrstvě 2 až 3 cm se připraví v poměru 1:2 až 1:3. Povrch se urovnává podle latí položených na beton ve vzdálenosti 1,5 až 2m (vyrovnávají se vodováhou). Mezi latě se nanese malta pro potěr a uhladí se rovným prknem vedeným po latích. Rýhy po latích se nakonec vyplní cementovou maltou. Povrch zavadlého potěru se uhladí (přitom stojíme na prkně položeném přes potěr). Mezi podklad a betonovou vrstvu se často pokládá izolace. Na vrstvu betonu se položí dvě vrstvy lepenky, které můžeme natřít asfaltem. Na tuto vrstvu se následně položí betonový potěr. Po obvodu zdiva se mazanina oddělí od zdiva dvěma nebo třemi pruhy lepenky. Plochy mazaniny větší než 20m² se musí rozdělit dilatačními spárami ve vzdálenostech 2 až 5m. Spáry, které jsou široké nejvýše 1 cm, se vytvářejí vloženým prknem. Vyplňují se asfaltem buď na celou výšku mazaniny, anebo je možné 2/3 výšky vyplnit stočenou lepenkou a hořejší 1/3 výšky vyplnit asfaltem.

Plánujete rekonstrukci podlahy a chcete více technických informací?

Pro Vás jsme napsali knihu , která Vám usnadní rekonstrukci domu.









Chcete znát více tipů ke stavbě nové podlahy svépomocí?

Pro Vás jsme napsali knihu, kterou si můžete objednat zde. Kupte si nového průvodce stavbou domu, který Vám usnadní mnoho kroků na cestě za Vaším snem.