Jak opravit omítku


Následující článek popisuje tradiční způsoby nahazování omítek. Tyto znalosti se Vám budou při rekonstrukci domu hodit. Jestli máte zájem o přehledně seřazené informace ohledně rekonstrukce domu, včetně různých oprav omítek, kupte si elektronickou knihu Rekonstrukce domu.

Kompletní postup při rekonstrukci domu zde
rekonstrukce vnitřních omítek

Úpravy vnitřních povrchů

• Oprava stropních omítek. Před tím, než se pustíme do oprav omítek, si rozmyslíme, které všechny oblasti je nezbytně nutné opravit, abychom nezničily omítky použitelné a historicky cenné. Stropní omítky zpuchřelé i s rákosem vyžadují nové omítnutí stropu. Stará omítka se otluče, rákos se strhne a podbíjení se očistí koštětem. K podbíjení se přibíjí rákosníky nové rákosové rohože a přes ně ve směru kolmém na rákos natáhnou drátové struny ve vzdálenosti po 20 cm. Na přibité rákosové rohože se může upevnit ještě další vrstva rohoží kolmo ke směru rohoží první vrstvy. Omítka s dvojitým rákosováním je kvalitnější. Přibitý rákos se očistí od vyčnívajících úlomků, potom následuje postřik z nastavované malty. Tvrdnutí malty urychlí přídavek dvou lopatek hydraulického mletého vápna. Druhá vrstva omítky je již jen z vápenné malty. Fabión mezi stropní omítkou a omítkou stěn (čtvrtkruhový přechod mezi oběma omítkami) se zhotoví dřevěným oblým hladítkem nebo pomocí láhve. Po zavadnutí se nanese štuková malta uhlazeným dřevěným a plstěným hladítkem. Jestliže by druhý postřik přeschl, zvlhčí se řádně štětkou.

Při opravách stropních omítek na tzv. tvrdých stropech- na klenbách, železobetonových stropech, stropech z keramických stropnic apod., se nejdříve otluče vadná omítka a místo se očistí koštětem. Pak se řádně pokropí (štětkou) vodou a nahodí se nastavovanou maltou. Po zaschnutí postřiku se nanese druhá vrstva vápenné malty, která se urovná latí a uhladí hladítkem. Nakonec se nanese vrstva štuku a uhladí se hladítkem s plstí.

špric • Oprava vnitřních stěn. Tyto omítky se opravují podobně jako vápenné omítky fasádní. Hrubá vápenná omítka bývá v podřadnějších prostorách, např. ve sklepech, komorách, na půdách. Nanáší se pouze v jedné vrstvě tl. 1 až 1,5 cm v jednom pracovním postupu. Povrch se pouze zatře dřevěným hladítkem a po zavadnutí se obyčejně natře vápenným mlékem, tj. napačokuje se. Hladká vápenná omítka je podobná jako omítka hrubá, jenom její povrch je pečlivěji uhlazen dřevěným hladítkem.

Nejužívanější vnitřní omítkou je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou vrstev. První vrstva, tzv. jádro, je z vápenné malty, nanesené v tloušťce asi 1,5 cm. Po jejím zavadnutí se nanáší vrstva druhá, tzv. štuk, v tl. 0,2 až 0,3 cm. Štuk je z vápna a jemně prosátého písku, nebo ze stavební suti. Povrch štuku se uhladí hladítkem s plstěnou vložkou. Jestliže se přidá do štuku trochu sádry, má omítka hladší povrch a štuková vrstva rychleji tuhne. Sádrová omítka se provádí rovněž jako dvouvrstvá. První vrstva je z vápenné malty s přísadou sádry a druhá vrstva je sádrový štuk. Jeho povrch se vyhlazuje mosazným hladítkem.

Zatřená cementová omítka je jednovrstvá a hodí se pro podřadné místnosti. Její povrch se vyhlazuje dřevěným hladítkem. Tzv. pálená cementová omítka je dvouvrstvá. Jádro je z cementové malty tl. asi 1,5 cm a cementový štuk tloušťky asi 0,2 cm se vyhlazuje čili „vypaluje“ kovovým hladítkem.

Přehledně organizované informace o rekonstrukci domu ZDE.

I když je omítání dosti namáhavé a obtížné, může neodborník při určité zručnosti provést některé jednodušší omítkářské práce sám. V první řadě se musí zdivo zvlhčit vodou (obvykle postříkat štětkou). Malta se nahazuje na stěny prudkým pohybem zednickou lžící. K nahození je nutné vyvinout větší sílu, protože při menší síle a tím i menší rychlosti by malta dobře nepřilnula ke zdivu a většinou by z něho spadla. Malta musí mít správnou hustotu. Při nahazování hustší malty musíme vyvinout větší sílu k nahození, a proto je omítání hustší maltou namáhavější. Přilnavost hustší malty ke stěně je menší a kromě toho hustá malta vytváří na zdivu jakési kopečky. Řídkou maltou se naopak vytváří jen tenká vrstva, a protože je v ní více vody, při vydychání často praská. Je nutné, aby v maltě bylo předepsané množství pojiva, jinak malta při omítání špatně přilne a po zatvrdnutí není dost pevná a odolná. Proto se nesmí u omítek pojivem zbytečně šetřit.

Při omítání je nutno dodržovat rovnou plochu ve směru svislém i vodorovném. Rovná plocha se při omítání zajišťuje maltovými omítníky. Jsou to svislé pruhy omítky, vzájemně vzdálené 1 až 1,5 m, nahazované po celé výšce místnosti; široké jsou na jedno nahození malty. Jejich povrch se vyrovnává hranou latě, která se posouvá nahoru a dolů a tlačí se k jedné straně. Povrch všech pruhů se zkontroluje- pruhy musí být rovné a svislé a v jedné rovině. To se obvykle hned nepodaří a v některém pruhu je třeba maltu ubrat a v jiném zase přidat. Potom se omítá mezi těmito pruhy a povrch omítky se srovnává latí, která se pohybuje po povrchu pruhů. Přitom se lať pohybuje střídavě doleva a doprava a současně se posunuje nahoru. Přebytečná malta se střásá do truhlíku a s maltou. Prohlubeniny v omítce se uhladí dřevěným hladítkem. Takto se postupně omítají plochy mezi dalšími pruhy. Nanáší se tak první vrstva omítky, tzv. jádro. jádrová omítka

Druhá vrstva, tj. vrchní, štuková, se zpravidla nanáší tzv. natahováním. Štuková malta bývá řidší než malta na jádro. Při natahování se nabere zednickou lžící na dřevěné nebo kovové hladítko, které se přiloží těsně ke stěně, mírně se skloní a v tomto sklonu se při mírnějším tlaku na stěnu nanese v tenké vrstvě na jádro. Po natažení větší plochy se štuková vrstva uhladí hladítkem s plstí. Jestliže některé místo zaschne rychleji, pokropí se mírně vodou, aby povrch omítky nepopraskal. Prohlubně, které vzniknou při nanášení štuku, se zaplní dalším nanesením štuku. štuková omítka

Někdy se na omítce na komínu objevují hnědé skvrny, které jsou prostoupeny dehtovými zplodinami z vlhkých sazí v komíně. Pak se doporučuje tuto omítku otlouci, spáry v komínovém zdivu vyškrábat do hloubky asi 3 cm, potom zdivo očistit koštětem, pokropit a omítnout cementovou maltou v poměru 1:3,5. Dříve, než vrstva malty zcela ztuhne, přetáhne se štukovou maltou a uhladí. Vyskytují-li se na omítce skvrny od ohně, kouře, zatékání, apod., pak se malba na poškozených místech seškrábne, omítka se řádně vymyje čistou vodou a po zaschnutí se doplní připravenou omítkovou směsí. Ještě čerstvý nátěr se buď zapráší stavební sádrou, nebo přetře řídkou sádrovou nebo vápennou kaší.

Zajímá Vás, jak se postupuje krok za krokem při rekonstrukci domu?

Chcete při rekonstrukci udělat co nejméně chyb?

Pro Vás jsme napsali knihu , která Vám usnadní rekonstrukci domu.